ČLOVĚK (zapsáno jak přišlo v komunikaci)

Již jsme si vysvětlili hierarchii duchovních bytostí živlových, i bytostí Boží sféry. Nyní si vysvětlíme korunu Božího tvoření. Je to člověk. Ne, není být na co pyšný, to totiž vůbec neznamená, že jsme dokonalí, ale že máme nejvyšší tvůrčí potenciál, který nám byl svobodnou vůlí dán a také velkou možnost osobního vývoje.

Jak to tedy vlastně je? Ve své podstatě jsme vlastně jeden, jsme všichni spojeni svým původem. Jen jsme to na své dlouhé cestě vývojem už zapomněli. Člověk se skládá ze tří částí, v něm se zrcadlí trojjedinost boží. A proto se říká, že jsme stvořeni k obrazu božímu. Není to myšleno doslova, je to analogie. Člověk je ve své podstatě bytost boží, protože je součástí boha. Setrvává-li v jednotě, je dokonalý, je jakoby malou částečkou boha a neuvědomuje si svoji individualitu. A protože bůh tomu tak chtěl, aby vývoj dopředu šel, vytvořil hmotný svět. Kde po mnoho tisíc let, budou se jiskry boží do hmoty inkarnovat a na své pouti se zdokonalovat. A důvod této pouti je naučit se v individualitě a později v dualitě žít. Být si vědom svého já a přesto druhé stejně milovat a na jejich cestě jim pomáhat. Vědět, že v jednotě když jsme byli, všichni jsme si rovni byli a na pozemské pouti, někdo rychle postupuje, jiný bloudí. Každá duše se podle svého zdokonaluje. Někdo na to hodně času potřebuje, nakonec však dojde do cíle své pouti. Proto žádnou lidskou bytost neodsuzuj, nejvýše ji polituj, že ještě nechápe a proto dělá chyby. Také si uvědom, že kdysi i ty prošel jsi tímto vývojovým stadiem. I ty jsi kdysi jiným ubližoval, co bylo jejich jim bral, třeba i život vzal.

Ve vývojové životů řadě, každý si tím projde a každý to také na vlastní kůži pocítí, aby si vážil žití a soužití. Když jiskra boží se oddělí a do hmoty vstoupí, na dvě duality se rozdělí. A toto jin a jang o sobě dlouho neví. Učí se žít v individualitě, hájit svůj život a svoje zájmy. Je to nutné pro přežití. Je to nutné i pro vývoj. Učí se to v hornině, učí se to v rostlině, nejvíce patrné je to, když se do zvířete dostane. I když zvířata stále ještě mají kolektivní duši, už jsou to osobnosti, už umí i individualitě žít a své zájmy si obhájit. A zde jiskra boží vstupuje do člověka. Ten už není řízen kolektivní duší, individualita uzrála natolik, již že může sám o sobě rozhodovat, svobodnou vůli má a může dál rozvíjet. Tato individualita, kterou dlouhým vývojem získal je jeho duše. Boží jiskra je náš duch, naše vyšší já, které je náš bůh. Toto je myšleno doslova, protože v jednotě naše vyšší já spočívá. Stále tam je a přes duši se s námi ve hmotě spojuje. Duše je polarita nehmotná každé lidské bytosti, ať v těle či mimo tělo právě spočívá. Jestli-že je člověk právě v těle inkarnován, pak duše v něm s ním přebývá. Protože její podstata je nehmotná, musí se od těla odpoutat a v duchovním světě novou sílu načerpat. To se děje každou noc. Proto se také říká, že ráno je moudřejší večera. Duše čerpá nejen sílu, energii, ale i informace získává, které pak v hmotném těle zpracovává. Proto je bez spánku těžké žít a může to i život vzít!

Když se člověk naučí svou individualitu žít, pak musí se naučit sobeckost rozeznat a dualitu začít ctít. Je to někdy těžké, ve světě, kde individualita většinou převažuje a každý pro sebe co nejvíce uzurpuje. Jiná cesta tu však není, nikdo z lidí to nezmění. Jediné co může být, ve svém vývoji se zastavit a třeba i mnoho životů a jednom bodě být. V dualitě žít a nesobeckost ctít, přesto si však sám sebe uhájit, je křehká harmonie a dlouho trvá ji objevit. Také proto, že k tomu člověk své druhé já potřebuje. Často pak musí čekat, až i tato jeho druhá půlka ve svém vývoji k tomuto cíli dojde. A tato část vývoje, kdy z individuality přecházíme do duality a později se vracíme již ve spojení se svým duálem do jednoty, se nazývá duchovní cesta. Je to úkol mnoha životů, je to vývoj duše i ducha. Cílem je, aby dualita byla natolik zvládnuta, aby obě části jiskry boží znovu mohli spolu splynout, vědomi si své sounáležitosti, aby si zachovali i svou individualitu. A tak mohli později znovu vstoupit do jednoty.